Expedice Inženýrský kopec 2002

15.6.2002

Sešli jsme se u Leoše Chalupy na chalupě v Oponešicích většinou v pátek večer, někteří dostihli expedici ještě v sobotu během dopoledne. Večer na chalupě, kde byl zřízen základní tábor, proběhly náročné přijímací zkoušky, které úspěšně složili všichni přítomní. V sobotu ráno jsme vyrazili přes Káthmándů, kde jsme se zásobili potravinami na celou expedici. Po cestě nás dostihla další část výpravy (David s rodinou a Jindra, který odvážně podnikl sólový prvovýstup severní stěnou sousedního vrcholu, čímž se trochu zdržel). Na cestě nás čekaly nejrůznější překážky: Nejprve jsme dostali indexy, do nichž jsme si každý nakreslili vlastní fotografii a vyplnili osobní údaje.

V zápětí proběhla trochu zákeřná první zkouška z Technické optiky. Následovala další etapa výstupu, zakončená zkouškou z Technického kreslení. To již jsme byli těsně před vyvrcholením (expedice), neboli ocitli jsme se před závěrečnou etapou výstupu na Inženýrský kopec. Problém nastal v tom, že mezi ostatními štíty, tyčícími se všude okolo, bylo jen stěží poznat, který z nich je skutečně Inženýrský. Proběhla krátká debata, při níž Leoš dokonce využil nápovědy přítele na telefonu a pak jsme již byli schopni určit poměrně malý počet okolních vrcholů, mezi nimiž se nalézal Inženýrský kopec téměř s 90% pravděpodobností (+/- 10%). Expedice tedy pokračovala dále. Po celou dobu jsme se pravidelně střídali v nesení našeho nejcennějšího nákladu - a sice rýsovací prkno A0 s pantografem. S touto zátěží pak byl nejzajímavější úsek závěrečného stoupání na vrchol Inženýrského kopce. Během této poslední fáze výstupu ještě došlo k definitivnímu zaměření správného vrcholu pomocí improvizovaného teodolitu (popisem tohoto poměrně komplikovaného přístroje se zde nebudeme zdržovat - jistě si všichni jeho princip pamatují z hodin technické optiky. Pouze uvedu, že jsme k jeho výrobě v polních podmínkách použili pantograf z rýsovacího prkna, teleobjektiv Leošova fotoaparátu, můj zavírací nůž zn. "Mammut", Milanovy brýle a Tomášovu levou botu) a my jsme tedy zahájili závěrečný útok na vrchol. O 12 minut a 56 sekund později jsme skutečně stanuli na vrcholu a mohli se zadostiučiněním prohlásit: "Inženýrský kopec byl dobyt!". Po krátkém odpočinku jsme pak instalovali na samotném vrcholu rýsovací prkno a zprovoznili pantograf, včetně najustování vodorovného směru delšího pravítka v poloze "O°". Prkno s nápisem "INŽENÝŘI SOBĚ - Expedice Inženýrský kopec 2002" bylo připevněno a ponecháno zde na kótě 602m.n.m. jako pomník.

Vše dokumentují fotografie, které naleznete zde.  Po delším odpočinku jsme přistoupili ke zkoušce z Pružnosti a pevnosti, která proběhla přímo na vrcholu Inženýrského kopce (tato symbolika má vyjadřovat, že pokládáme složení zkoušky z Pružnosti a pevnosti za jakýsi vrchol našeho studia, takže kde jinde by se měla tato zkouška odehrávat, než přímo na vrcholu Inženýrského kopce) . Této zkoušky se již zúčastnili i Piggy s Blankou, kteří dorazili k vrcholu se svou skupinou. Podnikli totiž náročnou a riskantní cestu Jižní stěnou, která vedla mimo jiné i traverzem přes pověstné ledové pole. To opravdu prověřilo zdatnost a dobrou připravenost celé jejich skupiny. Nyní již bez větších potíží následoval sestup do údolí a my jsme v záři zapadajícího slunce mohli pozorovat vzdalující se nádherné panorama všech vrcholů, tyčících se nad námi ve své úctyhodné výši. Sestup byl snazší i proto, že už nás netížily zásoby a prkno. Večer jsme podstoupili očistnou koupel v posvátném koupališti nedaleko Bhaktapuru. Následovala společná večeře v menze.

V neděli ráno byla na programu likvidace základního tábora (nutno podotknout, že základní tábor jsme zlikvidovali svědomitě, takže Leošovi rodiče po svém návratu měli co dělat, aby našli alespoň místo, kde stávala jejich chalupa) a poté následovala zkouška z Mechaniky tekutin a Zimní výcvikový kurs. Ten absolvovali všichni úspěšně, na lyžařské běžecké trati dokonce došlo k zajímavému souboji několika lyžařských technik (počet technik odpovídal zhruba počtu účastníků).

Závěrem byly vybrány ode všech přítomných indexy, aby bylo možno vystavit diplomy. Tyto nové diplomy budou předány slavnostně oproti odevzdání diplomů starých, které budou pak hromadně skartovány. Po dojemném rozloučení jsme poděkovali naposled Leošovi za poskytnutí základního tábora a rozjeli se domů. Někteří z nás to vzali oklikou přes jihočeské rybníky.

Zpět do Archívu