Oslava Sprosťákových čtyřicátin

2.12. 2006

Na tuto oslavu jsme se dlouho a svědomitě připravovali, a jelikož se sešlo důvodů ke slavení více, Jirka vymyslel název V.P.S.O. (Velké prosincové spojené oslavy). Já jsem ještě podal pozměňovací návrh, a sice aby se název změnil na V.S.O.P., jelikož mi tato zkratka připadala libozvučnější, ale návrh neprošel a já jsem se smířil s porážkou. Tak tedy V.P.S.O.

Co jsme vlastně všechno slavili:

1.) Čtyřicáté narozeniny Sprosťáka (je to neuvěřitelné, ale je z nás opravdu téměř nejmladší)

2.) Jirkovo znovunabytí svobody

3.) Opožděná kolaudace Jirkova bytu

Navzdory tomu, že byly ohlášeny Skotské slavnosti, v příslušné ústroji jsme byli oděni pouze já s Radkem a Ditou. Tady se s vámi musím podělit o hezký zážitek: Byli jsme s Radkem domluveni, že se sejdeme u nich doma, tam se oblékneme do skotských oděvů a již převlečení pojedeme k Jirkovi. Je pravda, že jsme s Ditou měli menší zpoždění (výjimečně), a tak když jsme přijeli k Radkovi a zazvonili, a delší dobu nikdo nešel otevřít, napadlo mě, že už Radek nechtěl čekat a odjel napřed. Po delší chvíli usilovného zvonění se přeci jenom pootevřely dveře na maličkou štěrbinku a za nimi se opatrně objevilo Radkovo oko. Když nás uviděl, otevřel a pozval nás dál. Káťa nám pak se smíchem líčila, jak Radek nechtěl jít otevřít, protože již byl oblečen do sukně, a bál se, že by to mohl být někdo z domu...

Je fakt, že po cestě nás pak trochu záblo, jelikož venku už je docela zima. Tady na tomto místě vás možná napadne otázka, kterou často slýcháme: Jestli je pravda, že my Skotové pod kiltem nenosíme spodní prádlo. Samozřejmě tato otázka padla i na oslavě, a jelikož už byla atmosféra značně uvolněná díky naší znamenité skotské, rozhodli jsme se s Radkem, že vám poskytneme názornou odpověď. Jirka vše zachytil objektivem. Podívejte se...

Tak to jenom tak na okraj.

Když jsme dorazili na místo, byli už všichni shromážděni, a tak jsme bez dalších průtahů přistoupili ke kolaudaci a následně dalším oslavám. Dlužno říci, že Jirkovo obydlí je vskutku velkolepé, tyčící se do úctyhodné výše tří poschodí.

Zásoby jídla a pití se zdály bezedné a zábava plynula bez sebemenšího zakolísání celý večer.

Sprosťák byl obdarován hodnotnými dary, mezi nimiž zaujímají čestné místo dorty, skotské lihoviny a polské knihy. Především dorty stojí za zmínku: Byly dva - jeden ve tvaru rodinné hrobky, což má připomínat fakt, že se Sprosťák v nedávné době stal majitelem jisté nemovitosti na Vinohradském hřbitově (původně kolaudace této nemovitosti měla být součástí oslav, ale vzhledem k nejednotnosti názorů stran konání této akce jsme nakonec od realizace ustoupili), a druhý dort byl ozdoben Sprosťákovou fotografií v nadživotní velikosti formátu A3 (jistě si vzpomenete, že tento formát má rozměry 297 x 420 mm). Stran dortů se dá říct jediné: daly nám práci.... (je sežrat).

Pak už se jenom jedlo, pilo a zpívalo (došlo i na Slavíky z Madridu, při nichž vynikla Jiříkova tamburínka) a měli jsme spolu dobrou vůli až do pozdních nočních hodin. Přibližně ve 21 hodin proběhl neúspěšný pokus uspat Vlastizrada a uložit ho do kočárku, ovšem dal nám jasně najevo, kde je jeho místo (v centru naší společnosti) a vynutil si svým jasným hlasem setrvání v naší společnosti až do konce oslav.

Aby to nějak nezapadlo: Především patří velký dík obětavému hostiteli Jirkovi, který vzorně pečoval o naše hrdla a břicha a zasloužil se tak o zdárný průběh celého večera.

Jirko, děkujeme, a přejeme Ti ve Tvém obydlí mnoho štěstí a hlavně aby tam bylo pořád plno takových milých lidí, jako jsme my!

Zpět na Zápisy